Jeden z mých přátel se mne zeptal: „Proč platíš tolik peněz a trávíš tolik času vozením dcery na basket?“ No, musím se k něčemu přiznat: „Vlastně nechci platit příspěvky, turnaje a vše další mé dceři. Za boty, teplákovky, dresy a podobně.“
Takže, když to prý neplatím kvůli basketu, tak proč teda?
Víš…

• Platím za ty chvíle, kdy je moje dcera tak unavená, že by nejraději všeho nechala, ale neudělá to.
• Platím za možnost, že může mít trenéry, kteří jí naučí, že basket není jen o pohybu, ale o životě.
• Platím za to, že se mé dítě naučí být disciplinované.
• Platím za to, že se moje dcera naučí starat se o své tělo, naučí se životosprávě.
• Platím za to, že se naučí spolupracovat s ostatními a být na ně hrdá, podporovat je, být laskavá a respektující.
• Platím za to, že se má dcera naučí vypořádat se zklamáním, když se jí nepodaří dosáhnout výsledku, v jaký doufala, nebo se jí nepodaří určitá finta, kterou trénovala snad tisíckrát, ale přesto jí to neodradí a je odhodlána to příště udělat ještě lépe.
• Platím za to, aby si moje dcera naučila klást cíle a pak jej dosahovala.
• Platím za to, aby se naučila, že být úspěšná trvá hodiny a hodiny a hodiny a hodiny tvrdé práce a tréninku, a že úspěch se nestane přes noc.
• Platím za to, aby moje dcera mohla trávit dlouhé hodiny a dny na tréninku místo před obrazovkou či počítačem.

A dalo by se takhle pokračovat, ale zkrátka, vlastně nechci platit jen tak za basket. Platím za to, že basket rozvíjí u mé dcery vlastnosti, které se jí budou velmi hodit po celý její život, a dává ji příležitosti vážit si života druhých. A podle všeho, co jsem kdy viděl, si myslím, že je to skvělá investice!“